Anglicky radši špatně, než vůbec

Začnu  ze široka. Hlavním tématem je zde rozepře, kterou lze nazvat Zeman-Putna. Jejím jádrem je ale SPOR O PROFESURY. Nejde zde o to, zda president musí, či nemusí odsouhlasit udělení profesury jednomu stávajícímu docentovi, jak ji prezentují četná média a někteří politici.

Jde spíše o to, jakou reálnou hodnotu takový titul má v dnešní české společnosti a také pro ty, kteří o něj usilují. Vždyť přece není normální, že naprostá většina dnešních odborných asistentů nesoucích tíhu výuky na veřejných či státních vysokých školách má dnes podstatně vyšší  úroveň odbornosti, než ti otitulovaní (lhostejno zda doc. či prof.).

Kalouskův závod u dna

 

 

Titul Ropák 2012 získal

Mgr. Tomáš Chalupa, ministr životního prostředí a poslanec Poslanecké sněmovny P ČR (ODS)

 

  • za vypracování návrhu zákona o Národním parku Šumava, který pro I. zónu předpokládá plochu o velikosti 35 % parku až v roce 2057, ačkoliv současný plán péče uvažuje o rozsahu I. zóny na ploše 50 % parku již v roce 2030, a za vytvoření I. zóny parku ihned po schválení jen o velikosti 22,1 % parku, přestože odborníci doporučují plochu nejméně 26,6 % území parku a navíc Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) varuje, že schválení této verze zákona může znamenat vyškrtnutí Šumavy z mezinárodního seznamu národních parků při OSN,

Zakázané hlasy. Film o třech blogerkách (zde jedna z nich), které blogují za svobodu a kterým jejich snažení znemožňují režimy v zemích, odkud pochází. Konkrétně na Kubě, v Číně a v Iránu. Možná jste si též všimli, jak moc se tyto režimy podobají těm v dnešních moderních korporacích. Já před pár lety zkusil pár podobností sepsat - Communist Czechoslovakia vs. Modern Corporation a i na tomto blogu jsem měl období, kdy jsem se na tento „paradox“ snažil vydatně upozorňovat. I dnes mi přijde absurdní, s jakou lehkostí je člověk ochoten se pět dní v týdnu vracet o 30 – 40 let v čase. Kolik lidí žijících v dnešní relativně svobodné společnosti se dobrovolně vrací do tuhé totality nařízení, zákazů, varování a trestů. Vy, kteří jste zkusili z tehdejšího východního bloku emigrovat nejspíš povtrdíte, že to nebyla žádná sranda. Odejít či se nechat vykopnout z dnešní firmy je neporovnatelně snazší. Přesto tam masy lidí zůstávají, nechávají si „kydat na hlavu“ výměnou za pár peněz a pochybných jistot.