Prodeje státního majetku mají na starosti příslušná ministerstva. Peníze takto stržené jsou příjmem státního rozpočtu. Vše probíhá pod dohledem obchodní a realitně privatizační koalice. A není to tak, že by všechno bylo rozkradeno už za Klasovy privatizace. Ale skutečnost je taková, že výnosy z bývalého státního majetku plynou do zahraničí a akcionářům. A doma si vláda dělá velké smutné vrásky z toho, kde si půjčit a za jaký únosný úrok na financování státního dluhu. Udělejme malou exkurzi do podnikatelského prostředí velkých privatizací. Podíváme se na už ukončený případ, kde se točily miliardy proti podpisu a pár prohozených slůvek. Řeč jde o privatizaci nákladní dopravy ČSA za tři čtvrtě miliardy korun. Začněme doslovnou citací dobového tisku (Hospodářské noviny, 5.2. 2008).

Již po mnoho let jsou vydávány statistiky o leteckém provozu nad Severním Atlantikem. Obsahují stížnosti provozovatelů na přesycení provozu a uvádějí také seznam společností, které jsou podílníkem uvedeného nahuštění v severoatlantickém prostoru. Od 3. února 1962 až do 23. října 2009 v tomto seznamu byly pravidelně i ČSA.

 

Dalkovky

Jedním ze zakladatelů dálkových linek Československých aerolinií byl elegantní, velmi inteligentní a sečtělý muž s vybraným vystupováním, obdivovaný ženami a oblíbený v komunitě posádek, výborný profesionál, navigátor Miroslav Kubrycht (nar. 2.12.1932). Byli jsme přátelé. Mirek miloval dálkovky a měl štěstí, že po skončení funkce navigátora na IL62 se mohl podílet na výcviku posádek A310 nad Atlantikem. Krátce před jeho definitivním odchodem do aviatického nebe jsme byli často spolu. Mirek mi poskytl spoustu informací o historii dálkového létání Československých aerolinií s přáním, abych si to nenechal pro sebe.